Předposlední víkend - bývalý klášter Allerheiligen

Uběhlo několik měsíců a já si opět uvědomila, že jsem nedokončila, co jsem začala. Tak tedy přináším další článek o mém (k dnešnímu dni už dávno ukončeném) pobytu ve Švýcarsku.
Dnes hodně obrázkově.

Po Bitvě pěti armád u nás na severu Čech mi zbývaly poslední dva týdny praxe ve Švýcarsku, z toho jen ten předposlední jsem měla pro sebe.

Týden dvanáctý - Bitva pěti armád

Dvanáctý týden byl speciální. Těšila jsem se na něj snad od svého příjezdu a to z jednoduchého důvodu - čekala mě cesta zpátky do Čech. Ještě jsem se nevracela úplně, navíc doma jsem se na otočku stavila jen v pátek a v neděli, ale stálo to za to - kousek od Doks se totiž konala Bitva pěti armád.

Týden devátý až jedenáctý - Rheinau, Stein am Rhein

Tak zase uplynula nějaká doba. Květen se nesl v - převážně - odpočinkovém duchu. Jeden víkend bylo dost ošklivo, další za mnou přijel další z "mých" LARPařů, jenže se po cestě nachcípal, takže jsme si dali jen malou procházku po nejbližším okolí domu.
Pak jsem byla utahaná z vedra a během víkendu aktivně využívala toho, že máme byt ve starém domě, kde je permanentně chladno a odmítala jsem vylézt ven O:).
Jen jednou jsem s Jindrou krátce navštívila Curych, ale kvůli vedru jsem se v něm nesnažila příliš zdržet. Předpokládám, že to během následujících dvou víkendů napravím.

Hráli krásně, chtěla jsem chvilku posedět a poslouchat,
ale s tak ukecanou spolubydlící se to příliš nedalo
(promiň, Jindro O:) ).
Jejich hudba nás ale doprovázela ještě několik ulic od tohohle náměstí.

Pátý týden - část druhá: Eglisau - Flaach

Pokračování předchozího článku - aneb to nejlepší na konec.

Pátý týden - část první: Rafz a Munot a Rheinfall jinak

Pátý týden

Během posledního víkendu v dubnu mě navštívil kamarád z Čech. Známe se už dlouhé roky, jezdíme spolu na LARPy, na podzim jsme spolu vandrovali po Krušných horách a prostě patří mezi lidi, se kterými mi je nejlíp.

Ne, že by se mi se spolužačkami nevýletilo dobře, ale být s někým, na koho jste zvyklí a jehož způsob cestování vám vyhovuje, má hodně do sebe.

Botanická zahrada Mainau

Čtvrtý víkend

Po dalším dlouhém týdnu plném dlouhých pracovních dnů přišel další zatraceně krátký víkend a jako zatím každou neděli (v sobotu pracujeme) jsme se vypravily na další výlet. 

Už nějaký čas se holky po víkendech dohadovaly o jakémsi Mainau. Prý je to někde v Německu a nutně tam musíme jet. 

Taky říkaly něco o tulipánech.

A o jezeře.

Ne, že bych nebyla zvědavá, ale kam že se to vlastně chystáme, jsem z nich začala tahat až pár dní předem.

Abych to zkrátila, Mainau je na ostrově v jezeře a kvetou tam tulipány.

Tulipány, jezero, loď...

Ale to je kratší shrnutí, než si to místo zaslouží, takže se rozepíšu trošku víc.

Rheinau, Rheinfall, Munot II

Před pár dny uplynul měsíc od mého příjezdu do Švýcarska.To znamená, že jsem lehce za třetinou svého pobytu tady.

Na práci už jsem si zvykla, na to, že je tu podstatně delší pracovní doba, než na kterou jsem zvyklá z brigád v Čechách, ještě ne. 

Vzhledem k tomu, že uplynulých pět víkendů jsem strávila částečně v práci a částečně výletěním, říkala jsem si, že by nebylo od věci přihodit pár fotek s krátkým komentářem - některá místa skutečně stojí zato.

Z prvního se tu objevilo pár fotek doplněných (trochu delším) textem, teď bych si mohla najít čas na doplněních nějakých novinek z těch pozdějších.

Žalozpěv Rohirů

Už dva týdny ve Švýcarsku... Práce je dost a pro studentku, jejíž největší břímě bývá plná krosna, je poměrně těžká. Respektive spíš než těžká jí je hodně.
Vstávám v šest, pracuji od sedmi, končím v půl šesté večer. Pokud si vezmu přesčas (dobrovolně), vracím se až těsně před osmou.
Takže když jsme v pátek končili už v pět (!) odpoledne, zapadla jsem okamžitě ke kreslení. Oproti běžnému stavu je to sice jen půl hodinka k dobru, ale i taková půlhodinka udělá s psychikou divy.

Munot a Rheinfall

Co jsem si to zase vymyslela...?

Abych pravdu řekla, oproti svým dětským snům a fantaziím jsem poměrně klidná osoba. Potřebuji mít vše naplánované, pod kontrolou a možná se tak trochu vytahovat. Docela tím štvu bratra i milého a nejvíc ze všech asi samu sebe.

Pravděpodobně z toho důvodu, ať se to zdá jakkoli v rozporu s výše zmíněným, jsem příliš neváhala, když nám ve škole nabídli možnost vyrazit na tři měsíce do Švýcarska na stáž do trvalkové školky. Práce venku mi nevadí a pokud nemrzne, neprší nebo není příliš horko, mám ji ráda.

Kočičí schody - prostě protože mám ty chlupaté tyranky ráda

Orodruina

Minulý víkend proběhla v Praze Oslava zničení Prstenu, další z Tolkienistických akcí, na které se každý rok těším a na kterou jsem se letos bohužel nedostala.
Na druhou stranu se mi konečně na velké školní tiskárně povedlo naskenovat obrázek Orodruiny, Hory osudu, který jsem spáchala anylinkami loni v listopadu.

Trpaslíci na cestě za lepším

Zítra začíná dlouho očekávaný Tolkiencon, každoroční setkání fanoušků Tolkienova díla. Programem akce, navštěvované všemi generacemi, budou opět přednášky, koncerty, workshopy a samozřejmě hlavně setkávání s lidmi s podobným koníčkem.
Slečny z Elfohobitího koutku letos mimo jiné naplánovaly projekt, v němž část nadšenců poskytne texty a další část nadšenců je bude ilustrovat.
Ačkoli například slečnám z Minas Maenas (a nejen jim) nesahám ani po kotníky, nějak jsem se díky Irith z Mittalmaru připletla do cesty.