Rheinau, Rheinfall, Munot II

Před pár dny uplynul měsíc od mého příjezdu do Švýcarska.To znamená, že jsem lehce za třetinou svého pobytu tady.

Na práci už jsem si zvykla, na to, že je tu podstatně delší pracovní doba, než na kterou jsem zvyklá z brigád v Čechách, ještě ne. 

Vzhledem k tomu, že uplynulých pět víkendů jsem strávila částečně v práci a částečně výletěním, říkala jsem si, že by nebylo od věci přihodit pár fotek s krátkým komentářem - některá místa skutečně stojí zato.

Z prvního se tu objevilo pár fotek doplněných (trochu delším) textem, teď bych si mohla najít čas na doplněních nějakých novinek z těch pozdějších.

Druhý víkend

Během druhého víkendu jsme se ve třech vypravily ke klášternímu komplexu v Rheinau.

Už během prvního víkendu jsme tam udělali krátkou zastávku s rodinkou, ale skutečně jen krátkou.

Rheinau je městečko na hranici Švýcarska a Německa. My jsme sem jely kvůli bývalému benediktýnskému klášteru na slzovitém ostrůvku v Rýnu. Klášter (nebo spíš opatství) pochází z osmého století, ale kvůli pozdějším přestavbám působí jako trošku zmatený mix mnoha stavebních stylů.

Foceno od Bergkirche Rheinau

V devatenáctém století dostali místní benediktýni zákaz přijímat novice a nakonec byl objekt přeměněn na nemocnici. Do roku dva tisíce zde byla též psychiatrická léčebna, ale i ta je už zrušená. Pokud jsem dobře pochopila všemožné směrovky a cedulky, slouží dnes bývalý klášter ke kulturním akcím a koncertům. Ale se svojí němčinou si zdaleka nejsem jistá.

Klášter působí klidně, přátelsky, na lavičkách odpočívají lidé, po Rýnu plují malé lodičky, na kterých třeba zrovna někdo hraje na trumpetu (v dechových nástrojích se vyzám přibližně stejně jako v němčině O:) ) Pár havraních copánků, labuť oddaně doprovází berneška velká (shodly jsme se, že ji asi labuť vyseděla, protože se k nim později připojil i labuťák a společně nám předváděli péči o peří) a po druhé straně Rýna se prochází skupinky jeptišek.

Berneška se držela těsně za labutí a obě nám později i s labuťákem předvedly i péči o peří.
 Zvlášť zvědavé byly, když jsme se snažily najít kešku.

Později jsme se prošly se ke kostelíku na kopečku nad vinicí "na pevnině".

Bergkirche Rheinau

Tam jsme se pokusily odlovit druhou kešku (první jsme našly na břehu Rýna na klášterním ostrůvku), ale tentokrát neúspěšně.

Třetí víkend

Během třetího víkendu jsme se opět vypravily do Neuhausenu a Schaffhausenu podívat se na vodopády a pevnost, tentokrát ve čtyřech (takže stoprocentní účast stážujících studentek naší zahradnické VOŠky - my dvě "Rafzačky" i obě slečny od Curyšského jezera).

Vedle vodopádů stojí i mlýn.
Během téhle návštěvy se kolo ani nepohnulo, ale při další se otáčelo.

S fotkou vodopádů počkám do textu k pátému víkendu, protože odtamtud vyšly nejlépe O:) (a ano, byla jsem se na ně podívat znovu, ale tentokrát trošku jinak v trošku jiné společnosti).

Z vodopádů jsme zamířily opět k Munotu. Ne, že by vodopády nebyly pěkné, ale Munot si ke mě nějak našel snažší cestu. I z něj ještě fotky přibudou, platí k nim to samé, co k vodopádům.

Munot při pohledu z vinice.
 Z druhé strany pevnosti je rovinka s parkem a venkovními sportovišti.

"Ukradeno" Kátě, jedné ze starších stážujících spolužaček.