Žalozpěv Rohirů

Už dva týdny ve Švýcarsku... Práce je dost a pro studentku, jejíž největší břímě bývá plná krosna, je poměrně těžká. Respektive spíš než těžká jí je hodně.
Vstávám v šest, pracuji od sedmi, končím v půl šesté večer. Pokud si vezmu přesčas (dobrovolně), vracím se až těsně před osmou.
Takže když jsme v pátek končili už v pět (!) odpoledne, zapadla jsem okamžitě ke kreslení. Oproti běžnému stavu je to sice jen půl hodinka k dobru, ale i taková půlhodinka udělá s psychikou divy.

Munot a Rheinfall

Co jsem si to zase vymyslela...?

Abych pravdu řekla, oproti svým dětským snům a fantaziím jsem poměrně klidná osoba. Potřebuji mít vše naplánované, pod kontrolou a možná se tak trochu vytahovat. Docela tím štvu bratra i milého a nejvíc ze všech asi samu sebe.

Pravděpodobně z toho důvodu, ať se to zdá jakkoli v rozporu s výše zmíněným, jsem příliš neváhala, když nám ve škole nabídli možnost vyrazit na tři měsíce do Švýcarska na stáž do trvalkové školky. Práce venku mi nevadí a pokud nemrzne, neprší nebo není příliš horko, mám ji ráda.

Kočičí schody - prostě protože mám ty chlupaté tyranky ráda