Letos jsem se zúčastnila literární soutěže Vidoucí. Poslala jsem tří a půl stránkovou povídku Štvanice a byla jsem zvědavá, protože Vidoucí slibuje mimo jiné zpětnou vazbu autorům formou krátkých slovních hodnocení.
Moc vysoké umístění jsem nečekala. Poslední dobou už nepíšu zdaleka tak často (třeba od uzávěrky soutěže jsem kvůli práci neměla čas ani myšlenky sepsat víc než pár nesouvisejících odstavců ( T.T ) a sice se povídka jak mě, tak pár blízkým, kterým jsem ji poslala, docela líbila, ale přeci jen, já i ti ostatní máme ke "mě a mé práci" citově zabarvený vztah. Navíc porotci soutěže se netají tím, že občas nemívají k autorům zaslaných prací zrovna laskavý přístup.
Dopadlo to... Skvěle! Úplně hrozně moc skvěle a i když vím své krásné dvanácté místo už docela dlouho, jsem z toho dost na větvi. Slovních hodnocení jsem sice nedostala tolik, kolik bych si přála, o to víc mě ale potěšila!
Takže konec napínání: zde je povídka, snad se také bude líbit.
