Týden dvanáctý - Bitva pěti armád

Dvanáctý týden byl speciální. Těšila jsem se na něj snad od svého příjezdu a to z jednoduchého důvodu - čekala mě cesta zpátky do Čech. Ještě jsem se nevracela úplně, navíc doma jsem se na otočku stavila jen v pátek a v neděli, ale stálo to za to - kousek od Doks se totiž konala Bitva pěti armád.


Ve čtvrtek večer jsem tedy jela do Curychu, sedla na autobus a ráno už jsme byli v Praze. Ještě cesta do Holešovic, necelé dvě hodinky v autobuse a byla jsem doma - po dvou a půl měsících.
Posbírat po domě kousky kostýmu, doopravit šípy, pobalit, nakoupit jídlo, neusnout (v autobuse jsem naspala tak dvě hodinky... T.T ), přišít knoflíky k halence do tábora... A už u nás byl bratranec a jeli jsme.

V táboře se přivítat s bratrem (bratrův skřetí klan tam tábořil už od čtvrtka) a kamarády, obejmout Drakerta, postavit stan, registrovat se a nechat si schválit kostým... A až do elfského rituálu volno.

Cesta ke schvalování - jen jsem si u stanu
zapomněla luk, takže jsem se ještě vracela.
Soňa, já  Drakert.
Autor fotky: Aphrael photo

Poslední dobou zjišťuji, že znám nějak moc lidí. Jezdím už sedm let, ale ze své introvertí ulity jsem vylezla až tak přede dvěma lety a od té doby mě to nepřestává udivovat.
Takže pozdravit a chvíli posedět tady, chvíli pozdravit a posedět tam...
A najednou byla noc a pak začaly mizet hvězdy a hodiny hlásily půl čtvrté ráno. Na to, že předchozí noc jsem naspala slabé dvě hodinky a ráno jsme vstávali do bitvy...

Kolem těch půl čtvrté jsme to zalomili a zapadli.

Na sobotu se mě neptejte, byla jsem tak unavená, že jsem měla problém udržet se ve svislé poloze (a únavou nemyslím kocovinu).
Po bitvě jsem plánovala na chvíli zalézt, ale skutek utek - místo toho jsem se lépe seznámila s kamarádovou slečnou a zhlédla arény.

Večer jsem ale většinu programu vynechala a zapadla žalostně brzy (rozuměj - někdy po desáté).

Nedělní bitvu jsem si užila o poznání lépe (dokonce už jsem vnímala, co se děje ne jen přímo před sebou, ale i mírně po stranách :D ), ale závěrečku jsem musela vynechat - večer mě totiž čekala cesta zpátky do Švýcarska.

Zatímco se na louce u tábořiště naposledy bily armády, já jsem kousek vedle vyklízela a balila stan, prohledávala ztráty a nálezy kvůli ztracenému vějíři a dohledávala poslední ztracený šíp v hromadě, kterou organizátoři (k vděčnosti všech střelců) svezli z lesa.

Po závěrečce jsem chytla bratra a kamarádku a společně s nimi a Drakertem jsme vyrazili k nám. Tam jen rychle umýt, vybalit a znovu zabalit a hurá do Prahy na autobus.

Tam ještě vyřešit dílčí problém s odjezdem (aneb když si vsugerujete, že vám to jede z Florence a na Florenci zjistíte, že vlastně z Anděla... A za pět minut vám propadne rezervace jízdenky O:) ).
A už jsem byla na cestě zpátky, tentokrát však už jen na dva týdny.


Pokud mohu něco dodat - určitě stojí za to si vygooglit nějaké fotky z celé akce - konec konců je to největší LARPová bitva v naší zemi. A příště tedy zase Schaffhausen, tentokrát slibovaný klášter Allerheiligen.