Když už jsem sem dala povídku Ohnivě zbarvená růže, mohla bych asi doplnit do kompletu ještě něco. Napsala jsem to později, než růži, ale z pohledu postavy na ni Růže navazuje. Tuhle už Lerin četla, protože jsem ji, jako spousta dalších lidí, přidala jako rozloučení s postavami, k události na FB.
Opět platí, že příběhu za ní porozumí asi jenom lidi, kteří si ho na LARPu odehráli. Ale když už tu je jedna, měla by tu být i druhá.
čtvrtek 24. října 2019
středa 23. října 2019
Ohnivě zbarvená růže
(Edit: Chvilku mi trvalo, než jsem se rozhoupala, takže je už 23.10., ale nechám původní popisek. Nějak se mi zdá, že dobře vystihuje můj - nejen - nedělní stav mysli.)
Tenhle příběh sem vkládám pro Lottie, respektive pro její hráčku Lerin. Je 20.10., to znamená, že jsme se dnes vrátily z mise Origins. Příběh jsem napsala ještě před odjezdem domů (po včerejší půlnoci na schodišti místa, které jen pár hodin předtím simulovalo Dunbroch roku 1002 našeho letopočtu) a pokud jsem zatím postřehla, nejsem jediná, kdo se potřeboval zbavit těžkých dojmů formou organizovaných shluků písmenek.
Pochopit by ho mohlo tak nanejvýš pět lidí a skutečně je určen primárně Lerin, která si ho přála přečíst.
Pokud by ale měl zájem i někdo jiný, uvedu malý základ - Origins byl LARP, v němž jsme si s pár dalšími nadšenci už od února hráli na studenty Magické univerzity v Yukonu. Ve studijních skupinách jsme psali absolventské práce na různá témata, simulovali poslední dálkový ročník studia a nakonec byli na dvacet čtyři hodin vrženi do středověku, kde jsme měli napravit časové paradoxy, které britské Ministerstvo čar a kouzel a Americká Makusa objevily při revizi splněných věšteb.
Jenže nikdo nám předem nic moc nechtěl říct, pak začaly umírat a mizet postavy a kolem všeho se začala stahovat temnější a temnější mračna. A ta v některých z nás zůstala i po konci hry. Trpkost a smutek nad těmi, kteří s námi měli odjet a místo toho leží pod zemí i nad těmi, kteří s námi odjeli, ale nikdy se nevrátili (ať už ze své vůle nebo ne), musela ven. A pak taky - uzavíráme podstatnou část posledního roku. Osm měsíců hry člověk nezavře jen tak do šuplíku a nezapomene.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)