Slečny z Elfohobitího koutku letos mimo jiné naplánovaly projekt, v němž část nadšenců poskytne texty a další část nadšenců je bude ilustrovat.
Ačkoli například slečnám z Minas Maenas (a nejen jim) nesahám ani po kotníky, nějak jsem se díky Irith z Mittalmaru připletla do cesty.
Jelikož jsem se ve víru zkouškového nepřipomněla, trochu se na mě pozapomnělo.
V úterý jsme se ale s Irith potkaly na tréninku LARPového šermu a ráno mi poslala texty. Zbýval výběr z několika básniček, které mě formou popravdě příliš nezaujaly. Nakonec jsem si ale vybrala jednu o trpaslících.
Trpaslíci jsou, vedle dryád, tak trochu moje srdcovka - dřív jsem za ně jezdila. Jenže mi spolujezdící utekli ke skřetům... I když u bratra je to pochopitelné, malinko z toho... vyrostl.
Básnička byla o trpaslících, kteří museli opustit Morii, tak jsem namalovala trpaslíky, kteří museli opustit Morii... A během toho opouštění Morie vypadají, jako spokojený rodinný výlet... T.T . Pravděpodobně to je tím, že se trpaslice s dítětem uvolněně otáčí směrem k postavám v popředí. Bratr si to alespoň vykládá tak, že kdyby se otáčel muž na ženu, působilo by to naléhavěji. Navíc ty barvy... (Aneb nepopiratelná radost z toho, že Vranka je volný domácí skřítek a v úterý dopoledne zdárně dokončila zkouškové - aneb výhoda vyšších odborných škol oproti školám vysokým. Sice jsem byla první, kdo se trápil nad učením, ale teď jsem první, kdo má volno.).
Zvažovala jsem, jestli kreslit nebo malovat. K tužce a pastelkám jsem vždycky měla blíž než ke štětci, ale kvůli škole jsem si poslední dobou zvykla na anylinky a začalo se mi s nimi tvořit docela dobře... Možná i lépe, než s pastelkami.
Edit po TC - obrázek jsem zapomněla doma...
Technika: anylinky na akvarelové čtvrtce, formát A4. Domácí skener je opět líný skenovat pořádně, takže si možná v únoru vzpomenu ve škole a až budu skenovat Horu osudu (A3, takže doma to nepůjde) z listopadu, zkusím to vzít znovu.
Edit 2 - obrázek nahrazen lepším skenem.
Žádné komentáře:
Okomentovat